Archiv pro štítek: encyklopedie rostlin

Smrk pichlavý na zahradu i Vánoce

Publikováno | Autor:

Zahrada

Smrk pichlavý (Picea pungens) patří k nejčastěji pěstovaným jehličnanům, s nimiž se setkáme jak v městských parcích, tak i v malých zahrádkách. Velké oblibě se těší zejména odrůdy s modrosivým až dostříbrna zbarveným jehličím, které je zejména v mladším věku velmi dekorativní. Jeho ostře špičaté čtyřhranné jehličky odstávající ve třech až šesti řadách dorůstají velikosti 18 až 30 mm.

Smrk pichlavý pochází ze západní části Severní Ameriky, kde divoce roste ve Skalnatých horách od Kolorada po Nové Mexiko, v Utahu a Wyomingu. Vyskytuje se zejména ve výškách od 2000 do 3300 m n. m., hlavně na březích horských řek, ale též na bažinatých místech. Nevytváří les, jak bychom u smrkového porostu předpokládali, spíše bývají jednotlivé stromy roztroušeny po krajině, takže i ve volné přírodě působí impozantně.

Smrk pichlavý byl objeven v roce 1862, během následujícího roku se dostala jeho semena do Evropy a od té doby se zde pěstuje jako okrasná dřevina. S úplně původním druhem Picea pungens se však setkáme pouze v botanických zahradách a v zámeckých parcích. Na trhu jsou většinou nabízeny nejrůznější kultivary, odlišující se nepatrným zbarvením jehlic a nižším vzrůstem. Pravý smrk pichlavý dorůstá výšky přes 30 m.

Jak se smrk pichlavý pěstuje

Smrk pichlavý a jeho kultivary patří k velmi přizpůsobivým dřevinám, kterým se bude dařit i v městských zahrádkách, kde jiné jehličnany vlivem znečištěného ovzduší trpí. Přestože ve své domovině roste spíše na vlhkých místech, dokáže se dobře vyrovnat i se sušší půdou. Podmínkou je pouze kyselejší reakce bez příměsi vápna. Protože vyniká především jako solitérní dekorativní dřevina, bude mu vyhovovat otevřené stanoviště, ale spokojí se i s polostínem. Při výběru vhodného místa však počítejme s tím, že nám po nějakém čase převýší rodinný domek nebo zahradní stavbu a může stínit. Pokud nám to vadí, poohlídněme se raději při výběru po zakrslých odrůdách.

Zajímavosti

Přednosti smrku pichlavého tkví jednoznačně v jeho dekorativní funkci. Jeho husté a pravidelně rostoucí větvičky a modrosivý nádech jehličí působí v zahrádce skoro pohádkovým dojmem. Vzhledem k tomu, že roste poměrně pomalu, není u nás využíván v dřevařském průmyslu. V poslední době se objevují pokusy o jeho pěstování v evropských horách jako druhotné dřeviny v místech zdevastovaného lesního porostu.

Více se múžete dočíst v celém článku Smrk pichlavý na zahradu i Vánoce. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Zahrada.

Jasmín nahokvětý prozáří zimní zahradu žlutými květy

Publikováno | Autor:

Encyklopedie rostlin

Květy jasmínu nahokvětého jsou složeny ze šesti okvětních lístků, vyrůstajících na loňských výhonech v listovém paždí, ještě dříve než vypučí první listy. Ty vyrůstají vstřícně na dlouhých zelených větévkách a jsou zajímavé tím, že bývají složené ze tří oválně protáhlých lístků. Díky delším poléhavým výhonkům je rostlina schopna šplhat po oporách. Pokud ji vyvážeme, může v pohodě dorůst až třímetrové výšky.

Tento druh jasmínu pochází konkrétně ze západní Číny, celý rod však obsahuje více než 200 druhů opadavých i stálezelených keřů nebo popínavých rostlin, které se vyskytují v tropických oblastech Asie a Afriky, rostou však i v mírně teplých částech Evropy. Můžeme se s nimi setkat jak v lesích, tak ve skalnatých oblastech nebo mezi křovinami. Řadu z nich lze pěstovat v zimní zahradě nebo v nevytápěném skleníku, některé zvlášť choulostivé druhy i ve vyhřívané místnosti.

Květenství

V našich podmínkách se u jasmínu nahokvětého přibližně od ledna rozvíjejí červeně žíhané pupeny a vytvářejí nádherné světle žluté kvítky, které však nevoní. Obvykle vydrží až do dubna.

Pěstování

Tento opadavý keř – původem z teplejších krajin potřebuje slunné, maximálně mírně zastíněné stanoviště s dobře propustnou a živinami bohatě zásobenou půdu. Nejlépe mu vyhovuje sušší písčitohlinitá zemina.

Dobře se mu bude dařit podél osluněných zdí, kde má možnost se pnout po pergolách. Jeho oporou však může být i jiný keř, například hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea), která během zimy vyniká skupinkami červených nebo žlutooranžových plodů. Ty se budou výborně doplňovat se žlutými kvítky našeho jasmínu.

I když mrazy snáší poměrně dobře, vyplatí se zakrýt kořeny mulčovacím materiálem, aby neomrzly. Pokud omrznou jednotlivé větvičky, není to žádná katastrofa, na jaře se rostlina vzpamatuje a obrazí novými.

Na podzim je vhodné rostlinu důkladně zalít. Zálivky se nebojme ani v bezmrazých zimních dnech, pokud je půda suchá.

Množení

Nejlépe pomocí polovyzrálých řízků je vhodné množit tuto rostlinu. Ty pak odebíráme během července až června. Jasmín se velmi dobře množí také hřížením, které bývá nejúspěšnější na podzim. V tom případě ohneme bujnou větvičku k zemi, přichytíme ji drátěným háčkem a zahrneme. Na jaře nám vyžene nové kořínky a během léta ji budeme moci oddělit a zasadit na nové stanoviště.

Více se múžete dočíst v celém článku Jasmín nahokvětý prozáří zimní zahradu žlutými květy. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Encyklopedie rostlin.

Zimokvět časný překvapí krásou i vůní

Publikováno | Autor:

Encyklopedie rostlin

Jak napovídá český název, jedná se o časně kvetoucí dřevinu, jejíž květy se objevují na konci zimy a předznamenávají příchod jara.

Mají světle žlutou, někdy až skoro bílou barvu a jsou složeny z řady soudečkovitě nebo vajíčkovitě protáhlých okvětních plátků s velice nápadným purpurově vybarveným středem, kde opět silně kontrastuje sněhobíle zbarvený pestík obklopený stejně jasnými prašníky ve tvaru hvězdy. Když si přimyslíme, že tyto 2 až 3 cm veliké kvítky s voskovým povrchem vydávají velmi intenzivní vůni, naše zahradnické srdce zaplesá.

Tento opadavý keř dorůstá poměrně velké výšky, má mírně hranaté – v mládí chlupaté letorosty, z nichž vyrážejí šedozelené větve obalené vstřícnými vejčitě eliptickými až kopinatými listy s hladkým okrajem, které jsou zespodu porostlé chloupky. Plodem jsou jednosemenné nažky ve tvaru protáhlé soudečkovité šešule, které však v našich podmínkách nedozrávají.

Zimokvět časný pochází z Číny a je jedním ze šesti druhů opadavých i stálezelených keřů rodu Calycanthaceae, které se vyskytují převážně v lesích. Díky své mrazuvzdornosti si získal oblibu i v evropských zahradách.

Květenství

V našich podmínkách kvete od ledna do března.

Pěstování

Více se múžete dočíst v celém článku Zimokvět časný překvapí krásou i vůní. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Encyklopedie rostlin.

Kalanchoe – nenáročné pokojové rostliny

Publikováno | Autor:

Encyklopedie rostlin

Hlavní výhodou kalanchoe daigremontiana i tubiflora je, že se nám budou zelenat svěžími barvami a možná i kvést v době vegetačního klidu, kdy s pěstováním jiných okrasných rostlin bývají často potíže.

Patří do čeledi tlusticovitých, to znamená, že mají dužnaté listy s tuhým kožovitým povrchem: první jmenovaná ve tvaru ozubeného trojúhelníka světlezelené barvy, druhá tmavozeleně žíhaného válečku. Na první pohled jsou nápadné tím, že na jejich koncích vyrůstají spousty malých dceřiných rostlinek připomínajících stejnobarevné kvítky. Tím se ale nesmíme nechat zmýlit, protože oba dva druhy také vykvétají, a sice růžovými a žlutooranžovými kvítečky ve tvaru zvonku.

Do rodu kalanchoe náleží rostliny pocházející hlavně z Afriky, jejichž významnou skupinou jsou právě rostliny tlusticovité. Ve své domovině mohou dorůstat výšky až několika metrů, u nás je lze bez problémů pěstovat i v menším květináči.

Květenství

Více se múžete dočíst v celém článku Kalanchoe – nenáročné pokojové rostliny. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Encyklopedie rostlin.

Kalina bodnatská: Královna zimního období

Publikováno | Autor:

Zahrada

Když si představíme zasněžené větvičky kaliny bodnatské, na kterých pod lesknoucími se vločkami vyrážejí růžové kvítky uspořádané v malých svazečkových latách a ještě k tomu příjemně voní, je to prostě nádhera. V létě sice odpočívá, ale než shodí své olistění, zazáří nádhernými podzimními barvami. Dorůstá výšky 1,5 až 2 metry, takže se pro ni určitě najde místo ve skupinové výsadbě na některém z okrajů zahrádky.

Tento keř patří k jednomu z nejznámějších kultivarů svého druhu, který byl vyšlechtěn vysloveně pro pěstování v zahradách. Patří k poměrně rozsáhlému rodu Caprifoliacea, který je zastoupen více než 150 druhy stálezelených i opadavých keřů a stromů. Jejich původní vlastí jsou křoviny a lesy severní polokoule a ostatní oblasti mírně teplého pásma, takže se s nimi můžeme setkat i v okrajových částech Jižní Ameriky a severovýchodní Asie.

Lidé je začali pěstovat především jako ozdobné dřeviny především pro jejich bílé nebo růžové květy kalíškového tvaru, které se otevírají většinou v době vegetačního klidu a často voní. Neméně atraktivní jsou i podzimní listy vínové barvy a konečně kulovité nebo vejčité plody vybarvené do červena, modra nebo mourovatě černé. Na ně toužebně čekají také zpěvaví ptáci.

Květenství

V našich podmínkách většinou od února do dubna, ale při mírnější zimě se mohou květy objevovat už od prosince.

Pěstování

Kaliny se pěstují skoro výhradně ve skupinách, sólový keřík tak nevynikne, protože má řidší větve. Vysazení několika jedinců stejného druhu je důležité i kvůli opylení, ke kterému u jednoho keře často vůbec nedojde.

Jako stanoviště jim musíme vybrat slunné nebo polozastíněné místo chráněné před větry. Ideální jsou plochy poblíž zdi. Zvýšenou pozornost věnujme půdě, která musí být mírně kyselá a nesmí obsahovat žádné vápno! Dbejme o to, aby obsahovala dostatek živin a byla dostatečně propustná. Nikdy by také neměla úplně vyschnout, a proto za suchého počasí pravidelně kropme.

Řez provádíme v druhé polovině jara, ale neměl by být příliš hluboký. Většinou odstraňujeme pouze odumřelé dřevo a nepravidelně vybočující větve.

Množení

Kalinu si můžeme vypěstovat stejně dobře ze semínka jako namnožit z řízků. Ty nejlépe zakořeňují v létě, když je po seříznutí a ošetření stimulátorem zapíchneme na chráněném místě do vlhké půdy.

Semínka zase mají největší naději na vyklíčení při podzimním výsevu do studeného pařeniště.

Choroby a škůdci

Kalina bodnatská je „nejzranitelnější“ v létě, kdy může být houfně napadnuta housenkami. Pokud v takovém případě chemicky nezasáhneme, dokážou ožrat keříky až na holé větve. Ne zcela výjimečnými škůdci bývají také mšice. Všem druhům kalin pak hrozí nákaza listovou skvrnitostí a václavkou.

Více se múžete dočíst v celém článku Kalina bodnatská: Královna zimního období . Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Zahrada.

Hvězdník navodí slavnostní atmosféru

Publikováno | Autor:

Zahrada

Barva květu hvězdníku bývá velmi pestrá, protože tato rostlina byla vyšlechtěna ve spoustě odrůd, a co odrůda, to jiné vybarvení. Většinou se jedná o škálu mezi bílou a červenou, často se ale setkáme s různými červenobílými proužky nebo lemovanými okraji. Nápadné 10 až 15 cm veliké květy vyrážejí po třech až pěti z vrcholu dutého stvolu, který dorůstá délky od 30 do 80 cm a převyšuje tmavě zelené pásovitě protáhlé listy.

Většina rostlin z čeledi amarylkovitých, mezi které patří i hvězdník, pochází ze Střední a Jižní Ameriky, kde rostou podél břehů vodních toků od pobřeží až po alpínské polohy. V Evropě se pěstují převážně jako hrnkované rostliny v bytech nebo ve sklenících, v teplejších oblastech však mohou trvale růst i na otevřeném záhoně.

Květenství

Nejčastěji v druhé polovině zimy od února až do jara. Hvězdník však patří mezi rostliny, které se dají velmi dobře rychlit, takže není problém přesunout toto období dopředu nebo směrem vzad.

Pěstování

Hvězdníky patří k cibulnatým rostlinám, které po skončení květenství obvykle zatahují a nástupem nového vegetačního období vyhánějí květní stvol a nové listy. V pokojových podmínkách se jim bude nejlépe dařit na světlém stanovišti, kde se průměrná teplota pohybuje okolo 18 °C. Přeneseme je sem nebo přesadíme na konci vegetačního klidu, kdy cibule začíná samovolně rašit. Zpočátku je zaléváme málo, asi jedenkrát za dva až tři dny, při přelití by mohly uhnít. Když vyrazí stvol a začnou se objevovat listy, dávku postupně zvyšujeme a jedenkrát za 14 dní vyživujeme plnými hnojivy, dokud nevykvete. Po odkvětu odřízneme stvol blízko cibule a zálivku začneme postupně omezovat. V první polovině léta můžeme květináč s rostlinou přenést ven, kde zůstane až do úplného zatažení listů, což bývá přibližně v srpnu. Pak se zálivkou úplně přestaneme a přemístíme rostlinu alespoň na dva měsíce na chladné místo, kde teplota nepřesahuje 15 °C.

Více se múžete dočíst v celém článku Hvězdník navodí slavnostní atmosféru. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Zahrada.