Archiv pro štítek: rostliny

Jasmín nahokvětý prozáří zimní zahradu žlutými květy

Publikováno | Autor:

Encyklopedie rostlin

Květy jasmínu nahokvětého jsou složeny ze šesti okvětních lístků, vyrůstajících na loňských výhonech v listovém paždí, ještě dříve než vypučí první listy. Ty vyrůstají vstřícně na dlouhých zelených větévkách a jsou zajímavé tím, že bývají složené ze tří oválně protáhlých lístků. Díky delším poléhavým výhonkům je rostlina schopna šplhat po oporách. Pokud ji vyvážeme, může v pohodě dorůst až třímetrové výšky.

Tento druh jasmínu pochází konkrétně ze západní Číny, celý rod však obsahuje více než 200 druhů opadavých i stálezelených keřů nebo popínavých rostlin, které se vyskytují v tropických oblastech Asie a Afriky, rostou však i v mírně teplých částech Evropy. Můžeme se s nimi setkat jak v lesích, tak ve skalnatých oblastech nebo mezi křovinami. Řadu z nich lze pěstovat v zimní zahradě nebo v nevytápěném skleníku, některé zvlášť choulostivé druhy i ve vyhřívané místnosti.

Květenství

V našich podmínkách se u jasmínu nahokvětého přibližně od ledna rozvíjejí červeně žíhané pupeny a vytvářejí nádherné světle žluté kvítky, které však nevoní. Obvykle vydrží až do dubna.

Pěstování

Tento opadavý keř – původem z teplejších krajin potřebuje slunné, maximálně mírně zastíněné stanoviště s dobře propustnou a živinami bohatě zásobenou půdu. Nejlépe mu vyhovuje sušší písčitohlinitá zemina.

Dobře se mu bude dařit podél osluněných zdí, kde má možnost se pnout po pergolách. Jeho oporou však může být i jiný keř, například hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea), která během zimy vyniká skupinkami červených nebo žlutooranžových plodů. Ty se budou výborně doplňovat se žlutými kvítky našeho jasmínu.

I když mrazy snáší poměrně dobře, vyplatí se zakrýt kořeny mulčovacím materiálem, aby neomrzly. Pokud omrznou jednotlivé větvičky, není to žádná katastrofa, na jaře se rostlina vzpamatuje a obrazí novými.

Na podzim je vhodné rostlinu důkladně zalít. Zálivky se nebojme ani v bezmrazých zimních dnech, pokud je půda suchá.

Množení

Nejlépe pomocí polovyzrálých řízků je vhodné množit tuto rostlinu. Ty pak odebíráme během července až června. Jasmín se velmi dobře množí také hřížením, které bývá nejúspěšnější na podzim. V tom případě ohneme bujnou větvičku k zemi, přichytíme ji drátěným háčkem a zahrneme. Na jaře nám vyžene nové kořínky a během léta ji budeme moci oddělit a zasadit na nové stanoviště.

Více se múžete dočíst v celém článku Jasmín nahokvětý prozáří zimní zahradu žlutými květy. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Encyklopedie rostlin.

Chryzantémy v podzimních dekoracích

Publikováno | Autor:

Tipy a triky

Chryzantéma neboli listopadka je původem z Číny a Japonska, kde jsou tyto květiny velmi oblíbené. Kvete na konci podzimu a začátkem zimy.

Jsou to většinou statné trvalky, vykvétající až když se dny začnou zkracovat. Chryzantémy existují v mnoha odrůdách, květy mají drobné i velké, jednotlivé i v bohatých květenstvích. Výběr barev je široký, proto si každý najde tu svou oblíbenou.

POZOR!
Pokud není listopadka v květináči umístěna v chladnějším prostředí a nemá intenzivní zálivku, kvete pak velice krátce!

Listopadky jsou krásné i v dekoracích

Květináč s podzimním vřesem obalte listím a dozdobte lýkem s kvítkem listopadky.

Různě velké listy doplňte papírovou cedulkou s přáním, přidejte kvítek chryzantémy a ozdoba talíře je na světě.

Stolní jezírko naplňte vším, co dá vaše zahrada.

Netradiční květinová ozdoba stolu, vytvořená z krabičky od bonbonů a kvítků listopadky.

Svícen z jednoho velkého květu a čajové svíčky je dozdoben větvičkami bílého vřesu.

Vložte listopadky do různých košíků a vytvořte si milé zahradní zákoutí. Krásně vypadá v kombinaci s vřesem a maceškou.

Košík s živými květinami můžete dozdobit vlastnoručně vyrobenou listopadkou z papíru. Postup: Ustřihněte proužek papíru ve zvolené barvě a ten na jedné straně nastříhejte tak, aby zbyl úzký neporušený pruh. Namotejte papír na špejli a zalepte. Špejli vyjměte a středem protáhněte stužku v zelené barvě. Na jejím konci udělejte uzlík. Navažte tak, aby mašle tvořila lístky u kvítků.

Více se múžete dočíst v celém článku Chryzantémy v podzimních dekoracích. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Tipy a triky.

Dekorace z mochyně prozáří podzim

Publikováno | Autor:

Tipy a triky

Barvou svých podzimních plodů překonává mochyně všechny ostatní květiny. Jen málo rostlin vytváří tak originální červenooranžové plody, které až do zimy stále mění barvu. Když už ostatní květiny ztratily svůj dekorativní vzhled, narůstají květní kalichy mochyně do pozoruhodné velikosti a jejich barva přechází ze šťavnaté zelené do svítivě oranžové. V této kráse zůstávají, i když už listy ze stonku dávno opadaly. Využijte této vlastnosti a rozsviťte si podzimní stůl!

Ohnivý věnec

Mochyně navlečte na zahradnický drátek střídavě s dalšími podzimními plody. My jsme například použili šípky, a využili tak barevnost tón v tónu. Vytvarujte drát do kruhu a ozdobte jím svícen na větším a menším talíři.

Věnec můžete také jen volně zavěsit v zahradě nebo jím ozdobit dveře či okno domu.

Žhavá koule

Zcela odlišně bude vypadat věnec na podzimní výzdobě stolu ve skleněné kouli. Tu naplňte do poloviny malými lampionky mochyně a dozdobte tenkými červenými svíčkami. Přidejte „tulipánky“, vytvořené z plodu mochyně a rovně zastřižené větvičky stále zelené janedy. Nenechávejte ale rozhodně zapálené svíčky nikdy bez dozoru!

Více se múžete dočíst v celém článku Dekorace z mochyně prozáří podzim. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Tipy a triky.

Bramboříky, květiny zimy

Publikováno | Autor:

Tipy a triky

Cyclamen persicum, česky brambořík, má domov ve Středozemí a Malé Asii (dříve Persie) – odtud jeho latinský název. Díky svým něžným květům ve velké škále barev si nachází stále více příznivců. Při nákupu si vybírejte rostliny s pevnými listy, s několika květy a poupaty. Také dejte pozor na substrát, který nesmí být přeschlý, protože pak by se rostlina vzpamatovávala velmi obtížně.

Brambořík je původem vysokohorská rostlina, vyhovuje mu tedy chladnější prostředí. Neznamená to ale, že snáší dlouhodobě nízké teploty – pokles pod deset stupňů může rostlinu zničit. Ideální je severní okno ložnice nebo haly, kde se teplota pohybuje okolo 16 – 18 °C. Dopřejte mu čerstvý vzduch, ale pozor na průvan! Rostlina miluje dostatečnou a pravidelnou zálivku do misky. Přebytečnou vodu ale nezapomeňte vždy odstranit. V žádném případě brambořík nezalévejte na listy a hlízu, rostlina by pak hnila a vy byste přišli o pohled na krásné květy. Doma můžeme pěstovat brambořík více let, ale po odkvětu potřebuje období klidu. Postupně snižujeme zálivku, až zežloutne, ztratí listy a celá nadzemní část zaschne. Hlízu pak nechte odpočinout a posléze začněte zespodu pozvolna zalévat.

Váš byt krásně rozzáří a ozdobí jak hrnková květina, kterou nezapomeňte barevně sladit s obalem na květináč, tak i pár květů v různých vázičkách. Malá kytice z bramboříků je originální dárek a s podélně naříznutými stonky vám vydrží opravdu velmi dlouho. Krásné jsou i skleněné nebo porcelánové misky ozdobené několika květy různých barev.

Více se múžete dočíst v celém článku Bramboříky, květiny zimy. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Tipy a triky.

Kalanchoe – nenáročné pokojové rostliny

Publikováno | Autor:

Encyklopedie rostlin

Hlavní výhodou kalanchoe daigremontiana i tubiflora je, že se nám budou zelenat svěžími barvami a možná i kvést v době vegetačního klidu, kdy s pěstováním jiných okrasných rostlin bývají často potíže.

Patří do čeledi tlusticovitých, to znamená, že mají dužnaté listy s tuhým kožovitým povrchem: první jmenovaná ve tvaru ozubeného trojúhelníka světlezelené barvy, druhá tmavozeleně žíhaného válečku. Na první pohled jsou nápadné tím, že na jejich koncích vyrůstají spousty malých dceřiných rostlinek připomínajících stejnobarevné kvítky. Tím se ale nesmíme nechat zmýlit, protože oba dva druhy také vykvétají, a sice růžovými a žlutooranžovými kvítečky ve tvaru zvonku.

Do rodu kalanchoe náleží rostliny pocházející hlavně z Afriky, jejichž významnou skupinou jsou právě rostliny tlusticovité. Ve své domovině mohou dorůstat výšky až několika metrů, u nás je lze bez problémů pěstovat i v menším květináči.

Květenství

Více se múžete dočíst v celém článku Kalanchoe – nenáročné pokojové rostliny. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Encyklopedie rostlin.

Vřesovec červený: Ozdoba zimních zahrad

Publikováno | Autor:

Encyklopedie rostlin

Hustá – většinou hroznovitá květenství vřesovce červeného vytvářejí při zemi krásně načechrané polštáře. Drobnější jsou i protáhlé, často zašpičatělé lístečky s hladkým a lesklým povrchem, které střídavě vyrůstají v přeslenech a svou velikostí nepřesahují 8 mm. Samotný keřík pak dorůstá výšky okolo 25 cm, jeho plazivé dřevnaté výhonky však bujně míří do stran.

Vřesovce patří k velmi početnému rodu, který zahrnuje okolo 700 druhů od maličkých k zemi přitisklých keříků až po malé, výjimečně však i několikametrové stálezelené keře. Vyskytují se na nejrůznějších stanovištích, většinou v suchých oblastech mírného pásma Evropy a jižní Afriky. V našich klimatických podmínkách se dá na otevřeném prostranství celoročně pěstovat jen několik málo otužilých druhů, jako je vřesovec popelavý (Erica cinerea), vřesovec čtyřřadý-ladní (Erica tetralix), vřesovec těkavý (Erica vagans) a náš vřesovec červený, který bývá též nazýván jako vřesovec pleťový.

Často se stává, že vřesovce bývají zaměňovány s podobnou rostlinou téhož rodu, a sice vřesem. Ten na rozdíl od nich upřednostňuje vlhká stanoviště a obvykle rozkvétá až na konci léta. Chceme-li však mít úplnou jistotu, musíme si zblízka prohlédnout květenství. Pak zjistíme, že kvítka vřesovců jsou čtyřčetná, zatímco vřes má květ pětičetný.

Květenství

Vřesovec obecný v našich podmínkách kvete od ledna až do dubna, často se však tento interval protahuje směrem vpřed i dozadu. Když to zjednodušíme, můžeme říci, že vřesovce kvetou v době, kdy nekvete vřes a opačně, takže se oba druhy rostlin mohou vhodně doplňovat.

Pěstování

Nejvhodnějším místem pro pěstování vřesovců je slunné stanoviště, kde je kyselá půda. Hezky působí ve společenství ostatních vřesovců nebo v blízkosti vřesů, ale též jako společná výsadba před skupinami jehličnanů a stálezelených listnáčů. Mohou to být například rododendrony či neopadavé azalky. Díky nízkému vzrůstu se vřesovce budou pěkně vyjímat na skalkách, ale můžeme je též využít jako půdopokryvné dřeviny. Aby lépe vynikly, je vhodné vysazovat pohromadě více rostlin téhož druhu. Optimální substrát si připravíme z rašeliny, do které přimícháme písek.

I když vřesovec červený patří k otužilým rostlinám, je lepší ho od začátku zimy do předjaří obložit větvičkami chvojí, které ho ochrání před holomrazy.

Abychom docílili pěkného celistvého tvaru, můžeme keříky po odkvětu sestřihnout. Během léta vřesovce zbytečně nepřelévejme. Jsou náchylné na kořenovou hnilobu, která se šíří v teplém a vlhkém prostředí.

Množení

Nejlépe vrcholovými – asi sedm centimetrů dlouhými řízky, které se odebírají na konci léta.

Více se múžete dočíst v celém článku Vřesovec červený: Ozdoba zimních zahrad. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Encyklopedie rostlin.

Kalina bodnatská: Královna zimního období

Publikováno | Autor:

Zahrada

Když si představíme zasněžené větvičky kaliny bodnatské, na kterých pod lesknoucími se vločkami vyrážejí růžové kvítky uspořádané v malých svazečkových latách a ještě k tomu příjemně voní, je to prostě nádhera. V létě sice odpočívá, ale než shodí své olistění, zazáří nádhernými podzimními barvami. Dorůstá výšky 1,5 až 2 metry, takže se pro ni určitě najde místo ve skupinové výsadbě na některém z okrajů zahrádky.

Tento keř patří k jednomu z nejznámějších kultivarů svého druhu, který byl vyšlechtěn vysloveně pro pěstování v zahradách. Patří k poměrně rozsáhlému rodu Caprifoliacea, který je zastoupen více než 150 druhy stálezelených i opadavých keřů a stromů. Jejich původní vlastí jsou křoviny a lesy severní polokoule a ostatní oblasti mírně teplého pásma, takže se s nimi můžeme setkat i v okrajových částech Jižní Ameriky a severovýchodní Asie.

Lidé je začali pěstovat především jako ozdobné dřeviny především pro jejich bílé nebo růžové květy kalíškového tvaru, které se otevírají většinou v době vegetačního klidu a často voní. Neméně atraktivní jsou i podzimní listy vínové barvy a konečně kulovité nebo vejčité plody vybarvené do červena, modra nebo mourovatě černé. Na ně toužebně čekají také zpěvaví ptáci.

Květenství

V našich podmínkách většinou od února do dubna, ale při mírnější zimě se mohou květy objevovat už od prosince.

Pěstování

Kaliny se pěstují skoro výhradně ve skupinách, sólový keřík tak nevynikne, protože má řidší větve. Vysazení několika jedinců stejného druhu je důležité i kvůli opylení, ke kterému u jednoho keře často vůbec nedojde.

Jako stanoviště jim musíme vybrat slunné nebo polozastíněné místo chráněné před větry. Ideální jsou plochy poblíž zdi. Zvýšenou pozornost věnujme půdě, která musí být mírně kyselá a nesmí obsahovat žádné vápno! Dbejme o to, aby obsahovala dostatek živin a byla dostatečně propustná. Nikdy by také neměla úplně vyschnout, a proto za suchého počasí pravidelně kropme.

Řez provádíme v druhé polovině jara, ale neměl by být příliš hluboký. Většinou odstraňujeme pouze odumřelé dřevo a nepravidelně vybočující větve.

Množení

Kalinu si můžeme vypěstovat stejně dobře ze semínka jako namnožit z řízků. Ty nejlépe zakořeňují v létě, když je po seříznutí a ošetření stimulátorem zapíchneme na chráněném místě do vlhké půdy.

Semínka zase mají největší naději na vyklíčení při podzimním výsevu do studeného pařeniště.

Choroby a škůdci

Kalina bodnatská je „nejzranitelnější“ v létě, kdy může být houfně napadnuta housenkami. Pokud v takovém případě chemicky nezasáhneme, dokážou ožrat keříky až na holé větve. Ne zcela výjimečnými škůdci bývají také mšice. Všem druhům kalin pak hrozí nákaza listovou skvrnitostí a václavkou.

Více se múžete dočíst v celém článku Kalina bodnatská: Královna zimního období . Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Zahrada.

Encyklopedie rostlin: Lípa

Publikováno | Autor:

Zahrada

Lípy vesnickým stavením poskytovaly svou košatou korunou stín, tlumily nárazy větru, jejich květy pak sloužily jako nevyčerpatelná přírodní lékárna a medonosný zdroj. Lípy se často objevovaly v centru středověkých náměstí, kde se odbývával společný život, prostí lidé je vysazovali poblíž stavení při slavnostních příležitostech, jako je svatba či narození potomka.

Lípy rostou prakticky ve všech severních částech Ameriky, Evropy i Asie, ale zdomácněly také na Kavkaze, v Malé Asii a řadě dalších míst světa. Poznáme je podle košaté a pravidelně tvarované koruny, především podle srdcovitých listů (s jemnými chloupky) a sladce vonících chomáčků vidlanovitě větvených kvítků se spoustou tyčinek, které doprovází jako štít protáhlý blanitý listen. Nezaměnitelný je i plod v podobě malého kulovitého oříšku.

Ve světě existuje celá řada druhů lipových stromů. K nejznámějším a u nás pěstovaným patří lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), lípa malolistá – srdčitá (Tilia cordata) a lípa obecná (Tilia vulgarit), která je jejich křížencem. Často však dochází ke spontánnímu křížení mezi zmíněnými i dalšími druhy. Dorůstají výšky od 20 do 40 metrů a dožívají se minimálně 200 let. Pro okrasu je pak pěstována lípa stříbrná (Tilia tomentosa Moench), jejíž nektar je však prudce jedovatý pro čmeláky a včely.

Doba květu

Všechny druhy u nás začínají kvést od května. Lípa velkolistá obvykle ukončuje květenství už v červnu, lípa malolistá kvete o měsíc déle. Nenechme se však vyvést z míry tím, že nám mladý stromek nepokvete. Tyto stromy kvetou až v pozdním věku – někdy teprve od 30 let věku.

Nároky na pěstování

Lípám se nejlépe daří na osluněném nebo mírně zastíněném místě, kde je přiměřeně vlhká (nikoliv promokřená) půda. Alespoň z počátku bude vhodné postarat se o ochranu před prudkými větry. Dříve se tyto stromy vysazovaly v blízkosti obydlí, ale mohou být pěstovány též jako solitéry v parcích nebo ve větších zahradách. Bujně rostoucí koruna se dá velmi dobře tvarovat.
Lípu lze množit pomocí semen, která se sbírají v září a záhy vysévají do kypré půdy. Úspěšnější však bývá jejich uložení do vlhkého písku a jarní výsev. Na jaře lze též odříznout větvičku s několika očky a zapíchnout ji do pařeniště.

Zajímavosti

Blahodárných účinků odvaru z lipových květů bylo hojně využíváno v lidovém léčitelství a nezřekla se jich ani současná medicína. Obsahují řadu tříslovin, flavonoidů, polysacharidů, různé druhy kyseliny karboxylové včetně jejich solí a řadu dalších prvků, které spolu se slizy aktivují obranné mechanismy a podporují pocení. Z toho důvodu se lipových čajů používá při léčbě dýchacího ústrojí, zejména nemocí z nachlazení.

Velmi prospěšná je směs z květů lípy malolisté, černého bezu a hluchavky bílé, která se kromě zmíněných neduhů využívá i při léčbě močového měchýře a ledvinových potíží. Listy spařené vodou a smíchané s vínem se používají jako obklady při popáleninách a svalových křečích.

Lipové květy sbíráme společně s listeny hned po rozkvětu, kdy je obsah účinných látek nejvyšší. Sušíme je na vzdušném místě, kde teplota nepřesáhne 40 °C. (Nikdy nesbíráme květy lípy stříbrné nebo americké, mají odpornou chuť a navíc mohou škodit zdraví!)

Více se múžete dočíst v celém článku Encyklopedie rostlin: Lípa. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Zahrada.

Hvězdník navodí slavnostní atmosféru

Publikováno | Autor:

Zahrada

Barva květu hvězdníku bývá velmi pestrá, protože tato rostlina byla vyšlechtěna ve spoustě odrůd, a co odrůda, to jiné vybarvení. Většinou se jedná o škálu mezi bílou a červenou, často se ale setkáme s různými červenobílými proužky nebo lemovanými okraji. Nápadné 10 až 15 cm veliké květy vyrážejí po třech až pěti z vrcholu dutého stvolu, který dorůstá délky od 30 do 80 cm a převyšuje tmavě zelené pásovitě protáhlé listy.

Většina rostlin z čeledi amarylkovitých, mezi které patří i hvězdník, pochází ze Střední a Jižní Ameriky, kde rostou podél břehů vodních toků od pobřeží až po alpínské polohy. V Evropě se pěstují převážně jako hrnkované rostliny v bytech nebo ve sklenících, v teplejších oblastech však mohou trvale růst i na otevřeném záhoně.

Květenství

Nejčastěji v druhé polovině zimy od února až do jara. Hvězdník však patří mezi rostliny, které se dají velmi dobře rychlit, takže není problém přesunout toto období dopředu nebo směrem vzad.

Pěstování

Hvězdníky patří k cibulnatým rostlinám, které po skončení květenství obvykle zatahují a nástupem nového vegetačního období vyhánějí květní stvol a nové listy. V pokojových podmínkách se jim bude nejlépe dařit na světlém stanovišti, kde se průměrná teplota pohybuje okolo 18 °C. Přeneseme je sem nebo přesadíme na konci vegetačního klidu, kdy cibule začíná samovolně rašit. Zpočátku je zaléváme málo, asi jedenkrát za dva až tři dny, při přelití by mohly uhnít. Když vyrazí stvol a začnou se objevovat listy, dávku postupně zvyšujeme a jedenkrát za 14 dní vyživujeme plnými hnojivy, dokud nevykvete. Po odkvětu odřízneme stvol blízko cibule a zálivku začneme postupně omezovat. V první polovině léta můžeme květináč s rostlinou přenést ven, kde zůstane až do úplného zatažení listů, což bývá přibližně v srpnu. Pak se zálivkou úplně přestaneme a přemístíme rostlinu alespoň na dva měsíce na chladné místo, kde teplota nepřesahuje 15 °C.

Více se múžete dočíst v celém článku Hvězdník navodí slavnostní atmosféru. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Zahrada.